Rio Botičo

30. října 2013 v 22:59 | urzu 7 |  Perličky aneb moje kecy
Tak letošní splutí Botiče v rámci Rio Botičo bylo konečně úspěšné, a tak jsme mohli i my vyrazit na vodu v lodi při posledním ročníku, který se jel v roce 2009 a jeli jsme ho na kolech. Letos jsme mohli konečně uskutečnit náš plán sjet ho na lodi.
Po ročnících 2010 a 2011, kdy nebyla v přehradě voda, a ročníku 2012, kdy se opravovalo řečiště, se opět vyrazilo na vodu. Byla opravdu hojná účast v čistém Botiči, který byl vyčištěn letošní povodní.

A tak se v Hostivaři opět sešli vodáci, aby užili letos nádherného počasí, výtečného výkladu o nebezpečích a krásách cesty Botičem a překvapeních při upouštění přehrady, aby se Botič dal splout. Prý jich bylo na 1000 J, předem zamluvených lodí tam bylo víc než 100 J od 2 půjčoven najednou, a tak se na svých i půjčených loďkách, kánoích a kajacích i nafukovacích raftech pustili po proudu Botiče. Místy stříbropěnného, jinde trochu stojícího, anebo o překot mizejícího v dál skrz meandry i peřeje, kde se místy drhlo i o dno, a spoustou tunelů, kde se hodila i přilba s lampičkou. Někteří odvážlivci se hned v úvodu vrhali střemhlav do výpusti - někdo vyplaval břichem nahoru jako leklá ryba, někdo elegantně a s grácií. Většina ale nastupovala do svých plavidel pod vypouštěcí rourou a stejně jako my se nechala unášet celkem klidnou vodou k prvním serpentinám, kde jsme se zastavili a svlékli do trička a pokračovali dále ke splavům. Někoho zaskočily natolik, že se vykoupal. Ale musel se co nejdřív klidit do stran, protože další loď mu mohla za chvíli přistát na zádech. Řeka, to není silnice, kde se dá lehko zabrzdit. Na vodě se brzdí špatně, zvlášť u jezu. Nás nezaskočily, ale vody jsme taky něco nabrali. Háček to má těžké, je první mokrý. A o pár set metrů dál jsme při neúspěšném zakotvení utopili loď J, vystoupili jsme a s vodou do pasu jsme ji vylili J. Pokračovali jsme dál k dalšímu jezu, který jsme na zahradním městě radši přešli, ale další u Záběhlického zámečku už jsme sjeli. A pak byly také zajímavé tunely se světlem na konci, který byl za rohem. Na každém mostě nás zdravili přihlížející. A k mostu v Michli, kde nás čekalo i sušenkové občerstvení J, a pak ještě jeden šplouch v Grebovce a poslední, ten nejdelší tunel, který končí až ve Vltavě, tentokrát s překvapením uprostřed, kde povodeň zarazila strom do stropu tunelu a zablokoval tak celou půlku tunelu, ale dal se v pohodě obeplout. A pak už jsme se všemi ostatními vpluli do Vltavy. Přepluli jsme Vltavu tam a zpátky pod železničním mostem na Výtoni a zakotvily jsme. U schůdku mola jsme vytáhli loď a po převlečení do suchého oblečení loď vrátili. Dali jsme si klobásu na posilněnou a vyrazili proti proudu k domovu. Tentokrát ale už tramvaji J. Už teď se těším na další ročník.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama